I muži mívají své dny. Ale někteří jsou jako z kamene a své emoce nám nedají vůbec znát, nebo se nám třeba ani nechtějí svěřit, protože si myslí že to ženy nezajímá. Jen co je lepší, dusit to v sobě, nebo se někomu vypovídat. Není ostuda, ani projev slabo ty, že muž pláče, nebo je smutný. A proč by taky mělo. Je to taky jenom člověk, stejně jako mi. Třeba to mají v hlavě zaryté z dětství, kdy ze všech stran slyšeli, že nemají brečet, nebo si stěžovat, proto že jsou přeci chlapy a ti nepláčou, ale to je jeden velký omyl a taky špatná výchova.
Emoce jsou pro nás velmi důležité a jsou taky naší součástí. Představte si život kdyby na světě neměl žádný člověk emoce. Jak by jsme se k sobě asi tak chovali. Myslím si že ještě hůř než teď někteří lidé. Na světě je poslední dobou zla dost, lidem kolikrát chybí i empatie. Ale zpátky k tématu.
Naštěstí žijeme už ve vyspělejší době, kdy otec nevychovává tímhle stylem svého syna a spíš ho podpoří. Proč v sobě držet agresi, podrážděnost, smutek, radost? K čemu by to vedlo. Něco v sobě tak silného otlačovat a nevyjádřit svůj nesouhlas, nebo souhlas. Proč by to mělo být tak těžké. Lhát se nemá, tohle nás a další rodiče své děti učili, říká to každý druhý nám blízký člověk. A tohle pak zanechává následky i na mužích, jelikož to mají v paměti. Jenže se mezi nimi najde díky bohu většina, která tyhle vzpomínky z dětství potlačí a jdou svojí vlastní cesto a tak to učí i své děti.
Proto si pamatujte, že projevovat emoce neznamená být hned slabý a nebo naopak zlý. Ale zase čeho je moc to škodí, ať se z vás nestane úplná citlivka:). A na víc ženy, mají rády, nebo obdivují muže, kteří dokážou v jejich přítomnosti i plakat. Tak že vezměte všechny síly, svoji hrdost a ukažme jim, že to ve vás je. Že nejste bez citný a taky vás může něco ranit a dáte to i znát. Emoce jsou lidské a ty k nám prostě patří. A ve směs je dobré je umět ovládat a dávat taky najevo. Tak směle do toho a vylejte si své srdíčko.